Statutární město Ostrava - oficiální portál
  • Velikost písma:
  • A
  • A
  • A

Osobní nástroje

Podrobnější historie

Poslední změna: Středa 17.07.2013 07:50

Něco více z historie Petřkovic

Publikováno se svolením autora – kronikáře městského obvodu Petřkovice ing. Kristiána Gebauera.

Od jihovýchodu tvoří hranici katastru Petřkovic řeka Odra. Zde nad soutokem Odry a Ostravice se odpradávna vypíná do nadmořské výšky 280 m (tj. asi 76 m nad hladinou Odry) vrch Landek. Svůj název získal až ve středověku, a to se spojení německých slov das Land - země a die Ecke - roh,kout.

Tento kopec se proslavil řadou archeologických nálezů, které jej řadí k nejvýznamnějším nalezištím z doby kamenné ve střední Evropě. První obyvatelé na území Petřkovic žili na Landeku před více než 25 tisíci lety a byli to lovci mamutů. V ohništích byly nalezeny i zbytky kamenného uhlí. Výzkumy bylo dokázáno, že tyto zbytky pocházejí z uhelné sloje, která vychází na povrch Landeku přímo pod tábořištěm. V Petřkovicích tedy, podle dosavadních zkušeností, bylo prvně rozpoznáno kamenné uhlí a zde také dalo člověku poprvé blahodárné teplo.

Tehdejší lovci nebyli jen primitivní stvoření ale měli již umělecké cítění. Důkazem toho je nejvýznamnější archeologický nález na Landeku , tzv.Landecká Venuše. Tato 4.7cm vysoká figurka, vyřezaná z krevele, znázorňuje torzo ženského těla a svým zpracováním se vymyká obdobným „ Venuším“, spíše se uměleckým pojetím blíží současnému umění.

V následujících dobách až po první slovanské osídlení, se územím Petřkovic pohybovalo mnoho kmenů a národů. Pod Landekem se vytvořily obchodní stezky. Jedna vedla od západu podél řeky Opavy a navazovala pod Landekem na druhou významnější starověkou "magistrálu", tzv. Jantarovou stezku. Tato probíhala od pobřeží Baltského moře,podél horního toku Odry, a dále Moravskou bránou na jih k moři. Putovaly po ní karavany kupců, kteří obchodovali mezi barbarským severem a civilizovaným jihem. Po těchto cestách se i pohybovaly různé kmeny a skupiny lidí, které putovaly za úrodnější půdou, lupem, nebo byly vytlačovány jinými ze svých území.

V 6. stol. začínají na naše území proudit první slovanské kmeny. Na vrchu Landek staví opevněné hradisko. Později bylo hradiště nahrazeno kamenným pohraničním hradem.

Hrad byl pravděpodobně založen za vlády českého krále Přemysla Otakara II.-"Krále železného a zlatého", který kromě vedení mnoha vítězných válek , vybudoval množství měst, hradů a klášterů. Byla to doba velké kolonizace pohraničních oblastí Království českého. Hranici mezi českým a polským královstvím tehdy ( pol.13.stol.) tvořily řeky Odra a Ostravice. Hrad Landek jako hraniční pevnost sloužil coby protiváha polskému Slezskoostravskému hradu.

První písemná zmínka o hradu pochází až z 2.srpna 1297 (z doby vlády čes. krále Václava II.), kdy došlo v Morav.Ostravě mezi olomouckým biskupem Dětřichem a těšínským knížetem Měškem k sepsání smlouvy o hranicích.

Na hradu sídlil šlechtic, držitel panství, které v té době bylo součástí knížectví opavského. Území východně za Ostravicí bylo polské. V letech 1300-1306 bylo toto území připojeno k českému státu. Trvale je však připojil až v roce 1327 král Jan Lucemburský. Tím jak se posouvala hranice českého království, klesal i strategický význam Landeku.

Prvním historicky doloženým držitelem hradu a panství landeckého (včetně města Hlučín) byl Siegfrid (Žibřid) Baruth.

Po smrti opavského knížete Mikuláše II. a po dosažení plnoletosti jeho čtyř synů v roce 1377, došlo se souhlasem císaře Karla IV. k rozdělení dědictví. Mladším bratřím Václavovi a Přemkovi připadla jižní a východní část Opavska s hradem Landekem. K tomuto dílu patřila též ves PETŘKOVICE (Petrzkowicz), jejímž držitelem byl Pašek. Je to první dochovaná písemná zpráva o naší obci. Název naši obce je odvozen pravděpodobně od českého lokátora Petra. Je zřejmé že vesnice vznikla za doby velké kolonizace v pol. 13. století a byla osídlena osadníky z německých zemí Thűringen a severní části Horního Saska.

Petřkovice v průběhu následujících desetiletí často střídaly své pány nebo se pro jejich finanční problémy stávaly zástavou. Až r. 1492 přiděluje hlučínské panství a Petřkovice s hradem Landekem český král Vladislav II. Jagelonský těšínskému knížeti Kazimírovi. Do této doby byly Petřkovice rytířským statkem. Po další staletí se stanou nedílnou součástí Hlučínska. Do té doby spadá i poslední dějství hradu Landek. Ten byl v uherských válkách vojáky krále Matyáše Korvína dobyt a vypleněn. Zničení hradu ale nebylo úplné, neboť se v jeho pozůstatcích ukrývaly různé loupeživé bandy, které se staly postrachem okolí. Konec tomuto řádění učinily vojska opavského knížete Zikmunda, která hrad dobyla, strhla hradby a lupiče pověsila. Od roku 1517 je hrad pustý.

Největší pohromy přišly do Petřkovic v průběhu Třicetileté války. Tato válka znamenala pro zdejší kraj takovou pohromu, že se s ní vzpamatovával téměř 70 let. Nejprve vtrhli do kraje Dánové které vypudily až císařská vojska Albrechta z Valdštejna. Po 10 letech klidu se stal náš kraj terčem dalšího nepřátelského vpádu. Tentokrát to byli Švédové, kteří ve jménu reformace přinesli našemu lidu mnoha utrpení. Během těchto pohrom klesl počet obyvatelstva na polovinu. A aby nebylo konce všem utrpením, postihla kraj po skončení války krutá morová rána.

Charakter Petřkovic se po staletí neměnil. Jak se dozvídáme z Karolínského katastru z r. 1723 žilo v Petřkovicích 8 sedláků včetně fojta a mlynáře, 13 zahradníků a 7 domkařů. Největším sedlákem v obci byl dědičný fojt - zástupce šlechty, tj. majitele panství. Jemu patřila třetina půdy a dobytka v obci. Dle tehdejšího práva byli sedláci povinni obdělávat majiteli panství určitou plochu pole potahem a platit jednou za čtvrť roku úrok v naturáliích. Zahradníci museli na panském robotovat 170 dní v roce bez potahu a za to mohli pást svůj dobytek v lese a také zde sbírat stelivo a roští. Domkaři byli povinni kácet dříví v lese 6 dní v roce.

V pol. 18. století bylo Hlučínsko již více než 200 let habsburské rakouské monarchie. V tzv. 1. slezské válce mezi Rakouskem a Pruskem se však císařovna Marie Terezie musela vzdát převážné části Slezska včetně Hlučínska. A tak bylo od r. 1742 Hlučínsko připojeno k Pruskému království. Od té doby se začal pro obyvatelé Hlučínska název „prajzáci“. Připojení k Prusku, které v té době bylo velice militantní, znamenal příklon ke germanizaci kraje. Ta se projevovala hlavně výukou němčiny ve školách bez rozdílu. Větší tolerance než v Rakousku byla kladena v náboženském vyznání. I když většina Pruska byla protestantského vyznání, na Hlučísku zůstalo obyvatelstvo katolické a kostel tak prakticky zachránil původní řeč místních obyvatel.

Tak jak bylo připojení Hlučínska významným politickým historickým mezníkem, byl nález černého uhlí na úbočí Landeku nesmírně důležitým mezníkem ekonomickým, který během 100 let úplně změnil tvář obce. V roce 1781 nalézá důlní měřič Scholze uhlí a již za dva roky se začíná těžba uhlí v prvních štolách Juliana a Vilemína. Zpočátku byla těžba prováděna primitivními prostředky a množství vytěženého uhlí bylo minimální. Zásadní obrat nastává až v r. 1845, kdy vídeňský bankéř Salomon Meyer z Rotschild kupuje panství Hlučín a následně i panství Šilheřovice a Hošťálkovice a sjednocuje je.

Baron Rotschild, majitel petřkovických dolů a panství, kupuje nová moderní těžební zařízení, a tím zintenzivňuje těžbu uhlí. To má za následek velký příliv nových pracovních sil do dolů. Ti, kteří mají zájem o trvalé usídlení v místě svého zaměstnání, tedy v Petřkovicích, získávají od panstva ladem ležící půdu ve vesnici proti povinnosti zaplatit tzv. ochranné peníze. Stávající obyvatelé Petřkovic, majitelé půdy - sedláci a zahrádkaři, se sotva stačili uživit ze svých polí, a proto se přiživují tím, že se svými spřeženími vozí uhlí, písek, dříví apod. Zbývající obyvatelé obce nemající půdu jsou většinou zaměstnáni v dolech, kde si vydělají dost, aby mohli uživit své rodiny.

Počet obyvatel Petřkovic roste úměrně s přílivem nových pracovních sil do dolů. Zatímco v r. 1840 žilo v naší obci 524 obyvatel, v r. 1864 to již bylo 980 lidí.

 

Po sjednocení německých zemí a vytvoření Německé říše v r. 1871 došlo k zahájení tzv. kulturního boje za obnovu a čistotu "němectví" v Říši. Tento spočíval hlavně v prosazování němčiny ve výuce ve školách některých provincií Říše, kde němčina nebyla mateřským jazykem obyvatel.Petřkovičtí obyvatelé mluvili vesměs tzv. moravštinou, která však nebyla totožná s řečí Moravanů. Byla to zakonzervovaná slezština, která se více nepromíchala s češtinou jako např. slezština opavská. K zakonzervování došlo po připojení Hlučínska k Prusku v 18. stol. Tato "prajština" neustále přijímala a modifikovala slova z němčiny, až vznikl velice specifický dialekt, kterým zdejší obyvatelstvo 2. pol. 19. stol. hovořilo

V roce 1880 byl vystavěn dřevěný most přes Odru v místě dnešního mostu. Do té doby byl v provozu převoz poblíž usedlosti p. Cedivody a v místě, kde měl později stanoviště veslařský klub Perun v Přívoze.

V roce 1886 došlo ke stavbě petřkovické kaple. Pro tuto stavbu poskytli svůj pozemek darem manželé Lokaiovi.

Na jaře r. 1893 začala stavba dlouho očekávané a navýsost potřebné nové školy. Petřkovice měly od roku 1839 pouze jednotřídní školu která přílivu nových obyvatel zcela nedostačovala.

Se zvyšující se produkcí obou dolů se zvyšoval i příliv pracovních sil. Vedení dolů iniciovalo výstavbu havířských domků v Petřkovicích, a tak byla v průběhu r. 1898 zahájena výstavba kolonie "Mexiko". Převážná část kolonie byla dostavěna v polovině r. 1899, ale již koncem předchozího roku byla část kolonie obydlena.

S osidlováním "Mexika" začal v Petřkovicích prudce růst počet obyvatelstva. Koncem roku 1898 zde již žilo 1850 obyvatel.

Růst počtu školní mládeže vytvářel stále větší potřebu zřízení další školní budovy. Stávající školní budova měla jen 4 vyučovací třídy. Nová školní budova byla postavena na stávajícím školním pozemku v r. 1902.Ve zdejší škole bylo navíc v jedné třídě od 1.10.1905 zahájeno vyučování učňovské školy.

K příležitosti stříbrné svatby císařského páru 27.2.1906 nadřízené orgány poskytly obci povolení ke stavbě domu obecního blaha (Wohlfarthaus). Tato budova, nynější 2 stupeň základní školy ( dřívější měšťanka), byla bezesporu nejvýznamnější stavbou v naší obci a dodnes patří k nejhodnotnějším stavbám v Petřkovicích.

Dům obecního blaha byl dokončen 9. září 1907. V budově byl umístěn obecní úřad, lidové lázně (málo užívány),dílna pro ruční práce chlapecké, průmyslová škola pokračovací, mateřská škola, kuchyně pro vyučování domácí nauky pro dívky (Haushaltungsschule) a útulek pro mládež (Jugendheim). Za budovou se zřídilo velké hřiště.

12.8. 1907 byla schválena a královským výnosem potvrzena žádost petřkovického zastupitelstva na změnu obce z dosavadních PETRZKOWITZ na PETERSHOFEN. Ve stejné době došlo i ke změnám názvů některých okolních obcí, např. Ludgierzowitz na Ludgersthal a Marquartowitz na Markersdorf.

V květnu r.1908 byla dokončena stavba hornické nemocnice. Nemocnici tvořila hlavní budova s 60 lůžky, vedlejší budova, ta sloužila jako izolace pro infekční choroby, dále správní budova a pohřební síń (márnice) s desinfekčním prostorem.

Slibně se vyvíjející hospodářský a kulturní rozvoj Petřkovic byl násilně přerušen vypuknutím 1. světové války.

Ta si vybrala neúprosně daň na životech vojáků na všech bojištích, ale nemalou mírou zbídačovala i civilní obyvatelstvo v týlu. Těžkým břemenem pro obyvatelstvo byly zvláště úpisy na válečné půjčky. Sbíraly se potraviny a prádlo pro raněné a nemocné v lazaretech a nemocnicích, neboť se stále zvětšoval okruh nedostatkového zboží, které bylo vázáno na poukázky. Rekvizice, původně především zemědělských produktů, se v dalších letech vztahovaly i na různé kovové předměty, které byly zabavovány jednotlivcům i institucím, mnohdy bez ohledu na jejich historickou cenu.

První světová válka připravila Petřkovice o 71 mužů, kteří padli na různých frontách této války. Mnohé ženy přišly o své muže, živitele rodin, děti o své otce,mnozí se vrátili z fronty jako mrzáci. Lidé se dívali s obavami ale i nadějemi do budoucnosti.

Hlučínsko , součást Německa, prožívalo bouřlivé události, které smetly staré pořádky . Už 10.11.1918 do Petřkovic přijíždí v autě poručík Gerlach se dvěma námořníky a rudou vlajkou, symbolem revoluce v Německu. Stávající starosta je sesazen a persekuován.

Rok 1919 začíná tím, že sedlákům, kteří již tak byli válkou ožebračeni, se rekvíruje dobytek, který se poráží aby byla potrava pro hladové dělnictvo.

Bouří se horníci na petřkovických šachtách.

Od 18.1. 1919 probíhá ve Versailles mírová konference na níž bylo dohodnuto, že Hlučínsko bude připojeno k mladému Československu.

Hlučínsko je tedy oficiálně 10. ledna 1920 připojeno k ČSR. 4.2.1920 vjíždí do Petřkovic vojenská kolona československých vojáků s hudbou a prapory v čele se slezským zplnomocněncem Dr. J. Šrámkem. Nikdo je nevítá. Lidé jsou vystrašeni a nevycházejí ze svých domů. Podobné „uvítání“ čeká kolonu i v ostatních „prajských“ obcích.

Proč taková reakce? Nejednalo se o politické důvody, ale o důvody ryze existenční. Ne všechno práceschopné obyvatelstvo mohlo pracovat na místních šachtách a dříve muselo za práci dojíždět do německého Slezska. Tyto kontakty byly připojením k ČSR zpřetrhány. Obavy místního obyvatelstva se záhy potvrdily neboť ostravské doly a hutě se dostaly po válce do odbytové krize v důsledku rozpadu rakousko - uherské monarchie.

V sousedním Německu byla šířená propaganda o zotročování soukmenovců na Hlučínsku. Tyto skutečnosti vedly i přes nesporný rozmach obce mezi válkami k velkému zastoupení německých stran v místním zastupitelstvu v Petřkovicích a pozdější loajalitě k připojení Hlučínska k Třetí říši v r. 1938.

V naší obci působily před 1. světovou válkou mnohé zájmové spolky. Pochopitelně všechny tehdejší předválečné spolky byly později chápány jako německé i když ne všichni jejich členové se hlásili k německé národnosti. Byli však občany německého státu.

Po připojení Petřkovic k Československu v r. 1920 zasáhla i naši obec vlna „národního“ uvědomění. Toto se projevovalo rovněž v zakládaní „nových“ českých spolků z důrazem na jejich český charakter. Některé německé spolky ještě existovaly, ale postupně se rozcházely, neboť jejich členové byli většinou zároveň i členy obdobného spolku českého. Popud k zakládání českých spolků vycházel nejen z Prahy, ale i od představitelů české inteligence, tj. v naší obci od členů učitelského sboru a hlavně báňských úředníků.

Jedním z prvních těchto spolků v naší obci byl tělocvičný spolek . 1.května roku 1923 vzniká v Petřkovicích ryze český 1. tělocvičný spolek, který cvičení spojuje s výchovou v duchu Tyrše. Toto je potvrzeno na podzim (25.11.) stejného roku, kdy se tento spolek ustanovuje jako odbočka Sokola v Přívoze.

Jedním z nejvýznamnějších petřkovických spolků, na rozdíl ode dneška velice uznávaný a občany vážený, byl dobrovolný hasičský sbor. Jeho kořeny v naší obci sahají až do října roku 1888.

Původní německý spolek byl rozpuštěn a většina jeho členů vstupuje nového českého dobrovolného hasičského sboru jehož zakládající volná hromada se konala 6.4.1924 v sále u Lorenzů.

14.6.1925 byla slavnostně uvedena do provozu železniční dráha Hlučín - Petřkovice, která vedle osobní dopravy zabezpečovala i dopravu nákladní. Stavba byla již započata před válkou, poté přerušena a po připojení Hlučínska k Československu opět zahájena.

 V roce 1926 bylo v Petřkovicích zaznamenáno 7 rolníků kromě fojtství a 13 zahradníků (malorolníků). Výměry zdejších rolníků nebyly velké a činily asi 12 - 13 ha.

Z živnostníků jsou v té době zaznamenáni: 2 autodrožkaři, 2 prodavači cukrovinek, 1 obch. s dobytkem, 1 elektromechanik, 1 hodinář, 3 holiči, 2 hokynáři, 8 hostinců, 1 mechanik, 1 kino, 1 klempíř, 1 kolář, 1 kovář, 3 krejčí, 6 švadlen, 1 malíř, 7 majitelů pískoven, 3 sklady piva, 1 pokrývač, 1 porod. asistent, 1 povozník, 3 řezníci, 2 stolaři, 2 stavitelé, 5 trafik, 4 obuvníci, 12 obchodníků se smíšeným zbožím, 2 konzumy a 3 pekaři.

Koncem roku 1926 měla obec 3000 obyvatel a 297 domů.“.

Velká světová hospodářská krize zasáhla v 30. letech i Petřkovice. Místní doly hromadně propouštěly a havíři tak byli nuceni hledat práci v sousedním Německu. Zde však nenašli jen práci, ale i „nové“ politické myšlenky. To se začalo záhy projevovat i v aktivitě německých stran pracujících v petřkovickém zastupitelstvu. Se sílícím vlivem hitlerovy Třetí říše, rostly i sympatie mnoha místních občanů. Stále častěji se začal objevovat požadavek k znovupřipojení k Německu.

8.10.1938 vstupují na území obce hitlerovská vojska a připojují Hlučínsko k Říši. Většina inteligence, hlavně učitelé utíkají do vnitrozemí. Aktem připojení získávají místní občané i brannou povinnost. Po vypuknutí 2. světové války musela většina mužů narukovat na vojnu. Následky byly otřesné. Téměř v každé rodině byl jeden padlý a byly i rodiny, které ztratily všechny syny.

Po osvobození obce Rudou armádou začíná obnova obce. Německá otázka je vyřešena. A jak bohužel bývá v takových dobách zvykem, vyřizují se staré účty.

Ve společnosti se k moci derou komunisté. Z bezvýznamné strany se rychle stává „vedoucí síla společnosti“.

  

Vybráno z článků Okénko do historie 1995 - 1999 z občasníku Zpravodaj městského obvodu Petřkovice.

Ing. Kristián Gebauer

Kontakt

Kontaktní centrum

844 121 314


Spojovatelka

599 429 101


Úřad městského obvodu Petřkovice
Hlučínská 135
725 29 Ostrava-Petřkovice


Úřední hodiny »