Historie železniční dopravy v Petřkovicích

Autor: Ing. Kristián Gebauer, kronikář obce

          V roce 2015 uplynulo 90 let od zahájení provozu železniční trati z Petřkovic do Hlučína. Proč se vlastně železnice do Petřkovic stavěla a proč už neexistuje? Vraťme se na začátek. Za vším stálo uhlí. Prudký nárůst těžby uhlí koncem 19. století v petřkovických dolech, a tím i zvýšená potřeba pracovních sil a její doprava za prací zapříčinila to, že pruská vláda vydala v polovině r. 1896 koncesi k výstavbě železniční tratě z Kravař do Annabergu. Trať z Opavy do Kravař a dále na Chuchelnou a Ratiboře byla zprovozněna nedávno 28.10.1895. Další úsek trati z Kravař do Hlučína byl zprovozněn 20.12. 1913. Následný úsek trati z Hlučína do Annabergu (dnes Chalupki) měl za cíl, kromě dopravního spojení s doly v Petřkovicích, propojit tuto trať s tzv. Wilhelmsbahn, tratí, která spojovala celé pruské Slezsko s centrem Německé říše – Berlínem. Z důvodů nevyjasněnosti tohoto úseku trasy a jiných úředních obstrukcí, trvalo vyměřování trasy celých 15 let. Když zeměměřiči dorazili do Petřkovic, narazili na odpor majitelů šachet, kterým se nelíbil zamýšlený průběh trasy. Od roku původního záměru v roce 1896 došlo k mnoha změnám a jednou z nich bylo i zřízení železniční vlečky v roce 1908, která spojovala důl Anselm s kolejištěm dolu František (důl Odra) v Přívoze. Tato vlečka nahradila starší lanovou visutou dráhu. Původně plánovaná trasa železnice měla vést až k „Janu“ a dále zahýbat doleva mezi Odrou a Landekem, vést do Koblova a dále na Antošovice a Annaberg. Kamenem úrazu se stala právě část trasy pod Landekem. Důvod negativního postoje vedení šachty Anselm k faktu, že by trať vedla v jejich areálu, lze jenom předpokládat. Hlavním důvodem zřejmě byla obava z omezení rozšiřování areálu šachty a jednak i zmiňovaná žel. vlečka do Přívozu a konečně i fakt, že nejbližší plánované nádraží mělo být v prostoru dnešní restaurace „Američanky“. Protest majitelů šachty byl akceptován, a tak byla trať nově a definitivně vyměřena do své budoucí podoby tak, že v prostoru u dnešní restaurace „Američanky“ zahýbala a po vysokém náspu byla vedena napříč Petřkovicemi. Zastávka Petřkovice byla určena v prostoru dnešního Domu zahrádkářů poblíž ulice Koblovské. Dále pak trať měla pokračovat hlubokým zářezem, tzv „Anšnytem“ (z něm. Einschnitt) podél lesa přes Antošovice do Annabergu – dnešních Chalupek. V Annabergu již bylo v provozu velké nádraží, ze kterého se dalo po železnici dostat dále do německého vnitrozemí.

          Ihned po ukončení vyměřovacích prací byla 1. 4. 1914 zahájená samotná stavba železnice na úseku z Hlučína do Annabergu. Protože trať procházela středem Petřkovic, bylo nutno vykoupit pozemky a zbourat stavení v trase. Jednalo se o tyto majitele parcel: Pudzich, Tchurz, Heidrich, Slatky, Zaitz, Reisky a Wittek. Ke stavbě vysokého násypu byla použita haldovina z Landeku. Práce byly velmi intenzivní a dělalo se i v noci. Přes úporné tempo byla stavba přerušena krátce po vypuknutí 1. světové války v létě téhož roku.

          Krátce po konci války se změnily hranice a Hlučínsko včetně Petřkovic byly v únoru 1920 připojeny k Československu. Po konsolidaci poměrů rozhoduje 24. 7. 1921 Ministerstvo financí ČR svým výnosem č. 62394/7857-1921 o dostavbě železniční trati Hlučín – Petřkovice. Výnos se ale netýkal posledního úseku trati. Úsek mezi Petřkovicemi a Annabergem, ačkoliv již byl ze značné části hotov, nebyl do dostavby zahrnut. Důvodem toho bylo, že v nových územních a politických poměrech ztratilo železniční spojení Opavy a Hlučína s německým Annabergem na významu. Svou roli v tom hrál i velký sesuv půdy v tzv „Anšnytu“, jehož odstranění by značně prodražilo dostavbu. Celkově Československé státní dráhy převzaly trať před zahájení dostavby již z 60% dostavěnou.

          V neděli 14. 6. 1925 byla slavnostně zahájena železniční doprava na trati z Hlučína do Petřkovic o provozní délce 6 897 m. Slavnostní atmosféru události podtrhovala rovněž osobní přítomnost ministra železnic a jiných významných osob.

          Na novém úseku tratě bylo otevřeno nákladiště a zastávka Ludgeřovice s vedlejší manipulační kolejí a dále konečná stanice Petřkovice se třemi průběžnými kolejemi a jednou krátkou kolejí kusou s kombinovanou rampou. Zastávka Petřkovice doly (v prostoru parkoviště u restaurace „Američanky“) byla otevřena až v roce 1927. Zde byla zřízena 2 m široká přechodová lávka nad tratí do centra Petřkovic.

          Československé úřady projevily zájem o propojení trati z Petřkovic přes Koblov do Hrušova, byly vypracovány plány, ale  tím to vše skončilo. Po obsazení Hlučínska hitlerovskými vojsky 8. 10. 1938 připadla trať v úseku Opava východ – Kravaře – Hlučín – Petřkovice, do správy a provozu DRB  (Deutsche Reichsbahn ). Koncem války byl v dubnu 1945 ustupujícími německými vojáky zničen zcela neodůvodněně v Petřkovicích ocelový most. Trať v tomto konečném úseku nehrála žádnou strategickou roli, takže důvod odstřelu mostu je nepochopitelný.

          K obnovení celé trati již nedošlo. Konečnou stanicí se stala bývalá zastávka Petřkovice – doly  (Američanky). Vlaky pak jezdily z Petřkovic do Hlučína až do roku 1950. Koncem tohoto roku pak byla otevřena tramvajová „Trať míru“, která spojovala Ostravu s Hlučínem a vedla ve velké části po drážním tělese ČSD.

          Co říct na závěr. Z bývalé železniční trati v Petřkovicích do dnešních dnů zbyla nádražní budova – Dům zahrádkářů (dnes Restaurace Staré nádraží), torza náspů, 2 ks podpěrných pilířů u potoku a 1 odkrytý a jeden neodkrytý opěrný pilíř z pat bývalých náspů, které sloužily jako krajní podpěry mostů, u ul. Hlučínské (dnes horolezecká stěna a vyhlídka). U restaurace Američanky ještě stojí 2 menší bet. pilíře, které podpíraly přechodovou lávku nad tratí.  V Petřkovicích byly celkem 3 mosty. Jeden nad silnicí Hlučínskou, druhý nad potokem (ul. Podbělová) a třetí nad ulici Koblovskou. Část pilířů byla v minulosti odstraněna, převážně z dopravních a bezpečnostních důvodů.

        V poslední době je vidět snaha vedení našeho obvodu využít některé části železniční trati pro rekreační a sportovní účely a přitom upozornit na jejich původní účel. Je to správná cesta jak nezapomenout na významnou část petřkovické historie a přitom zkrášlovat náš obvod.  
Ing. Kristián Gebauer

Z otevření trati 14.6.1925 – konečná Petřkovice: